Velká Pinka

Tato propadlina je pozůstatkem zřícené šachty rudného dolu.

Ještě v podzemí dolu třídili havíři materiál na rudninu a jalovinu. Rudninu dopravovali do stoupoven, kde se drtila. Havíři byli často placeni podle množství vytěžené rudy a ne podle odpracované doby – raná forma úkolové mzdy!

Těžba rud svislými jámami (šachtami) byla v menších dolech ve Smrčinách hlavním způsobem dobývání. Těžba vodorovnými štolami nebyla běžná. K dopravě materiálu se ve štolách nepoužívaly důlní vozíky, ale vlečné saně nebo trakaře.

Pomocí speciální techniky leteckého laserového skenovaní (airborne laser scanning) mohou být zviditelněny povrchové zemské tvary bez vegetace a stínů. Dají se tak rozpoznat také stopy po starém dolování.

Kolem této pinky vede výrazný úvoz, který vznikl v místě cesty s dlouholetým transportem materiálu. Ruda byla dopravována na vozech nebo saních z kulatiny. K brzdění sloužily klíny a brzdná závaží. Někdy se na konec vozu upevnily tlusté větve nebo dřeva, které se zatížily kameny anebo třeba i dětmi.

V cestách byla postupně rozrušována půda i hornina a materiál s podporou srážek splavován do údolí. Na místě cest tak vznikaly až několik metrů hluboké příkopy. Pokud se cesta zahloubila příliš hluboko do terénu, byla souběžně s ní založena cesta nová. Postupem času tak mohly vzniknout celé svazky vedle sebe vedoucích úvozů. Tyto historické dopravní cesty spojovaly místa těžby rud a dřeva s hamry, milíři a skladišti dřeva k plavení.