Trpaslík a poklad

Zde pod námi zurčí potok Moosbach. Protéká údolím Löchleinstal, dříve se nazýval „Kalte Steinach“ a dal malé osadě na úpatí hory Mittelberg její jméno: „Kaltensteinach“. Údolí Löchleinstalu pravděpodobně dostalo své jméno podle mnoha děr. Byly to zbytky jam a starých důlních vchodů – a jen zkušený turista je dokáže rozpoznat.

Pověst „Trpaslík a poklad“ vypráví o dřevěném uhlí z Kaltensteinachu: Dřevěné uhlí mělo velký význam pro těžbu železa z vytěžené železné rudy a pro další zpracování v hamrech. Nespočetné pece na dřevěné uhlí v lese, které provozovali uhlíři, poskytovaly obrovské množství potřebného dřevěného uhlí.

Povolání uhlíře bylo namáhavé a špatně placené. V dřívějších dobách musel uhlíř pracovat dlouhé hodiny u svého milíře, než si našetřil dost peněz na nejnutnější věci. Na konci namáhavého dne se uhlíř z Kaltensteinachu posadil na lavičku u své skromné chatrče, poděkoval Bohu za svou skromnou večeři a začal si z bochníku odkrajovat kousek chleba.

Než si stačil krajíc přinést k ústům, z nedalekého lesa se náhle objevil mužíček. Drobný uhlíř byl docela ohromen, když se před ním náhle objevila postavička v zeleném. Mužíček prosebně vzhlédl k uhlíři a řekl, že už hodiny nejedl, a proto má velký hlad. Ačkoli sám neměl moc k jídlu, ukrojil mu uhlíř krajíc chleba a podal mu ho. Když mužíček kousek chleba snědl, poděkoval chudákovi uhlíři za jeho laskavost. Za jeho štědrost chtěl uhlíře odměnit zlatým pokladem. Přitom uhlíře naléhavě varoval, že se musí pomodlit, až dorazí k pokladu. Pokud se pomodlit zapomene, vrátí se domů s uhlím místo zlata.

Uhlíř beze slova následoval mužíčka lesem. Po nějaké době dorazili ke skále, kterou uhlíř dobře znal. Tentokrát však objevil ve skále štěrbinu, kterou nikdy předtím neviděl. Oba dva šli dlouhou chodbou a konečně dorazili k rozlehlé jeskyni až po okraj naplněné zlatem. Oslepen nepředstavitelným bohatstvím, které se před ním náhle objevilo, začal si uhlíř plnit kapsy až po okraj pokladem. V tu chvíli mu všechny kapsy začaly hořet a zářit. Pohled na poklad chudáka tak opojil, že se zapomněl pomodlit. Z každé kapsy se valil kouř a uhlíř dal na útěk, aby si zachránil život. Běžel zpět chodbou, vyběhl ven a našel tolik potřebnou úlevu v potoce, který tekl nedaleko od skály.

Jakmile se muž vzpamatoval ze svého strachu, vrátil se ke skále. Po štěrbině, která vedla k jeskyni s pokladem, ani po trpaslíkovi, však nebyla ani stopa. Před skalou leželo jen pár kousků uhlí. Když se podíval do propálených kapes, našel i tam jen zbytky uhlí.