Stínadla

Rychtář vyšetřoval, ale většinou samostatně nesoudil závažnější prohřešky, tedy krádeže, cizoložství, podvody apod., za něž se ukládal dlouhodobý pobyt v šatlavě nebo mrzačící fyzické tresty — utnutí prstu či ruky, uštípnutí uší, nosu nebo jazyka, vypálení cejchu atd.

Obdobně tomu bylo i u trestných činů urážky panovníka, zabití, vraždy, žhářství, padělání listin a mincí, u sexuálních deliktů a církevních deliktů rouhání, kacířství, čarodějnictví. V takovém případě následovaly tresty vedoucí k usmrcení pachatele: oběšení, čtvrcení, lámání kolem, utopení, uvaření ve vodě či v oleji, pohřbení za živa, zazdění. Setnutí bylo vyhrazeno pro šlechtice.

Protože Žluticím bylo hrdelní právo uděleno zřejmě již od založení města Rýzmburky, lze předpokládat, že zde ve středověku byly podobné soudy vynášeny. Město Žlutice tehdy ale nebylo natolik bohaté, aby mohlo platit vlastního kata — zvalo si tedy popravčí jiných měst, nejčastěji kata chebského. Bohužel vojenská tažení a opakující se požáry jsou zřejmě příčinou, proč se ve Žluticích nezachovaly tzv. smolné knihy.