Panorama

I touto krásnou krajinou prošla v období třicetileté války v 17. století vojska saská a švédská. Zanechala za sebou spoušť a zmar. Od října 1631 do srpna 1632 Žlutice velmi trpěly kvůli výpalnému Sasům do Žatce jejich knížeti z Altenburgu.

V roce 1631 byl Sasy odvlečen jako rukojmí žlutický měšťan Řehoř Campanus. Rodina ho musela vyplatit 20 korci ječmene, 113 zlatkami a 39 krejcary. Peníze mu byly vráceny až v roce 1635. Z této zprávy lze vyvodit, že ještě v 17. století byli mezi významnými osobnostmi města Češi a že se měšťan dokázal i za války dobrat svého práva vůči vrchnosti.

V roce 1633 byl mlynář z Jánského mlýna N. Eckel zavřen do šatlavy. Důvod? Zásobovač Wrangelovy armády jej obvinil ze ztráty sedla a pistole. Že je ztratil v opilosti u mlýna on sám, už nesdělil. Aby se dostal na svobodu, musel mlynář Eckel složit 10 říšských tolarů jako výkupné.

V roce 1635 dorazily do Žlutic švédské oddíly. Církevní otcové ukryli před protestantskou armádou na bezpečném místě kostelní klenoty — pozlacený kalich, pozlacený kříž vykládaný drahými kameny a monstranci. Předpokládali rabování v kostele, proto ukryli i kostelní klíče. Taková výmluva ovšem na švédské žoldnéře neplatila — jeden z otců byl surově vyslýchán na skřipci, o klíčích však nevěděl nic.

Od 4. září 1639 do 19. ledna 1640 Bannerovy a Hanauovy oddíly opakovaně pustošily Žlutice výpalným a dalšími násilnostmi. Nevíme přesně kdy a z jakého důvodu byl v tomto období purkmistr Matouš Papašek střelen nepřáteli do úst a krku, ani zda vůbec něco bylo vyšetřováno.